Play off není jen o gólech a vítězstvích. Přináší i spoustu dalších zážitků, situací a stavů, které dohromady formují onoho pověstného týmového ducha tolik potřebného k vítězství. Mít možnost pracovat s „elektronickou tužkou“ připomenul bych dva momenty, které svědčí o obětavosti s jakou hráči k utkání přistupují.

Sobotní zápas, Dejv je již překonán a soupeřův útočník se napřahuje ke gólovému zakončení. Přestože vedeme poměrně jasným rozdílem, vrhá se Stráňa doprostřed branky a fotbalovým způsobem tlumí ránu na prsou. Neděle, pár vteřin do konce. Vedeme, ale soupeř si vynutil tlak. Jeho obránce se na modré napřahuje, aby se pokusil dělovkou prostřelit vše, co mu stojí v cestě. Boggan ví, že hokejkou na něj nedosáhne, a tak nezaváhá ani vteřinu a vrhá se na zem do cesty letícímu projektilu. Kdo měl někdy v ruce oranžovou K 2, dovede si představit, co to je za bolest, když se míček vypálený hokejkou setká s v podstatě nechráněným hokejbalistovým tělem. Když pak kluky na střídačce obdivně poplácáte po zádech, jen se usmějí, jako že nic, hlavně že nebyl gól a tým jede dál…