Hráči mladšího dorostu mají za sebou prvních pět tkání letošní extraligy. Los tomu chtěl, že hned čtyři úvodní utkání byly „výjezdní“ a jelikož se jelo na nejvzdálenější zákoutí hokejbalové mapy, tým k jejich sehrání nacestoval cca 1400 km bez nehody (až na tu drobnou lapálii s pneumatikou) – díky Ríšo..

Úvodní zápas celé soutěže jsme si odehráli v Letohradu. Přesto že se nám na přípravném turnaji ve Svítkově podařilo tohoto soupeře poměrně snadno zdolat, bylo od úvodních vteřin jasné, že v tomto ostrém ligovém zápase to tak jednoduché ani zdaleka mít nebudeme. Po úvodním vzájemném oťukávání převzali iniciativu domácí a v osmé a následně deváté minutě udeřili. Nám se podařilo hru vyrovnat a dokonce ve vlastním oslabení po spolupráci Jakubů Teinitzra a Arlta snížit. Početní nerovnováha zůstala znakem tohoto utkání až do samého konce. K vylučování docházelo na obou stranách, hra se začala kouskovat a ani jednomu týmu se nedařilo vytvořit si souvislý tlak. Šance tak přicházeli většinou pouze v přesilových hrách, při jedné z nichž se podařilo Letohradu v polovině třetí třetiny skórovat a zároveň uzavřít účet utkání.

Druhý den pokračoval náš úvodní dvojzápasový víkend utkáním v Hradci Králové. Po společné večeři a snídani jsme nastoupili do zápasu posílení o Davida Bundu, který se k týmu připojil ve večerních hodinách. Hned zkraje bylo zřejmé, že v utkání nebude nouze o přesné zásahy. Nejprve přesně pálili ve čtvrté minutě domácí, na jejichž výzvu za tři minuty odpověděl Kuba Arlt. Hradec vzápětí strhl vedení opět na svoji stranu, ale za další dvě minuty dokázal David Bunda opět srovnat a těsně před koncem první třetiny poslal tento hráč náš tým poprvé v této sezóně do vedení. Naše chuť do hry se naplno projevila ve druhé třetině, kterou jsme vyhráli čtyři jedna, především zásluhou spolupráce Peti Kachny Fenyka a Kuby Arlta. Když na začátku třetí třetiny zvýšil Kuba Haisman již na osm – tři, zdálo se, že jediná otázka kterou zbývá odpovědět je ta, kolik branek ještě domácím naložíme. Jenže hokejbal se stejně jako ostatní kolektivní sporty hraje až do poslední vteřiny. Šest minut před koncem se Hradeckým podařilo snížit a začaly se dít věci. Rázem jich bylo všude plno a sázeli nám branku za brankou. Náš náskok byl ale naštěstí dostatečný a tak se gólostroj ustálil na výsledku šest-osm v náš prospěch a první tři body byly naše.

Nejdelší výjezd z celého extraligového programu nás čekal hned následující víkend. Zamířili jsme do Slezska, kde jsme se utkali s týmem Karviné. Po společné uvolňovací procházce, jsme nastoupily na horký karvinský asfalt. Hned od úvodního hvizdu bylo zřejmé, že pro domácí je vítězství v tomto utkání věcí nejvyšší prestiže. Přestože neprodukovali zvlášť pohledný hokejbal, brzy nás zatlačili do naší obrany a poprvé skórovali. Naše odpověď přišla ve dvanácté minutě z hole Matouše Soukupa a tak jsme šli poprvé do kabin při smírném výsledku. Ve druhé části se opět jako prví trefili domácí a bylo na nás, zda se nám podaří srovnat krok. Byl to opět kapitán Souky, kdo na sebe vzal odpovědnost a nádhernou střelou opět vyrovnal. To však bylo z naší strany ten den bohužel vše. Karvinští opět zabrali a ještě do konce třetiny strhli vedení zpět na svou stranu. V závěru utkání už nám nevycházelo vůbec nic. Nedařilo se plnit taktické pokyny, ztráceli jsme míčky, nestačili fyzicky. Hře v našem podání chyběl náboj, lehkost a hlavně chuť. Této naší odevzdanosti využili domácí bezezbytku a přidali na naše konto ještě další dva zásahy.

Po opětovné společné večeři a snídani jsme se přesunuli na hřiště na Lískovec, kde jsme sehráli další zápas, tentokrát s domácím Brnem. Po předchozí pozápasové bouřce v kabině, byly zejména trenéři zvědavi, zda si hráči vzali jejich slova k srdci a předvedená hra a nasazení dozná vyšší úrovně, než tomu bylo den předtím v Karviné. Situaci nám ulehčili domácí Bulldoci, kteří k utkání nastoupili s deseti hráči do pole. Od začátku se nám dařilo ohrožovat domácí branku a po spolupráci Petra Fenyka s Kubou Artlem jsme se poprvé v sezóně ujali v zápase vedení. S přibývajícím časem přibýval nejen počet střel, ale naštěstí i přesné zásahy. Lehce pozměněné složení jednotlivých formací se ukázalo být dobrým krokem, který oživil útočnou hru a tak se náš gólový výčet zastavil až na číslici šest. A jelikož byla k občasným útočným výpadům domácích pozorná i obrana a gólman Milan Krpelán, odvezli jsme si z tohoto zápasu domů nejen tři body, ale i nulu na našem kontě, což Krpyho stálo chlebíčkové pohoštění.

Páteční trénink před prvním domácím zápasem sezóny skýtal poměrně smutný pohled. Střídavé počasí si vybralo svou daň a omluvenky od nemocných hráčů zaplnily trenérův mobil. Snaha o odložení zápasu, vedená obavou o zdraví hráčů a posvěcená Hokejbalovým svazem však tvrdě narazila na neochotu a obstrukce funkcionářů Ústí. Pro zápas se tedy podařilo poskládat pouze dvě lajny, přestože část hráčů celý týden bojovala s teplotami, někteří dokonce ještě i v den zápasu. Od úvodních minut však bylo patrné, že tato skutečnost kluky spíše semkla a od začátku se snažili nedat hostujícímu celku, který aktuálně vede extraligovou tabulku, nic zadarmo. Šance se střídaly na obou stranách a utkání mělo tempo i potřebný náboj. Když už se zdálo, že první třetina gól nepřinese, využili hosté lehký zmatek v naší obraně a otevřeli skóre utkání. Bohužel nás tento zásah na chvíli rozhodil z koncentrace a tak nám Ústí vzápětí přidalo na cestu do šatny ještě jednu branku. O přestávku jsme posbírali zbytek sil a znovu se vrhli do boje. Naše úsilí slavilo úspěch a Peťa Adámek dorážkou ze vzduchu do odkryté branky vrátil náš tým opět do hry. V následné snaze a vyrovnání jsme však trochu přehnali důraz, přišel trest v podobě vyloučení a vzápětí druhý v podobě dalšího zásahu v naší síti. Ani tento moment nás ještě nezlomil. Ihned po vhazování ve středovém kruhu se do soupeřovi obrany vřítili Jakubové Haisman a Arlt a opět snížili naši ztrátu na rozdíl jediné branky. I v této třetině se hrál pohledný hokejbal se spoustou šancí. V úvodu třetí části opět zchladili naše útočné úsilí hosté z Ústí. Přesným zásahem se nám opět vzdálili na rozdíl dvou branek. Přestože i v tomto případě dokázal Kuba Teinitzer ještě naposledy stáhnou, sil kvapem ubývalo a stále častěji byla patrná početní převaha hostů. Ti nakonec ve čtyřicáté minutě udeřili dvakrát za sebou a vítězství si již v klidu pohlídali až do konce.

Prvních pět kol jasně ukázalo, že i přes náročnou letní přípravu nás čeká obrovská spousta práce. Nejen, že se v podstatě nově vytvořený tým potřebuje sehrát, ale je potřeba důrazně zapracovat zejména na obranné části, dodržování taktických pokynů, zintenzivnění nácviku hry v různém početním rozložení. V průběhu září bylo v některých případech i nutné se zamyslet nad poctivějším přístupem nejen k tréninkům a zápasům, ale i hokejbalu jako sportu se silným týmovým duchem obecně. Poslední tréninky a hlavně předvedený výkon a nasazení v zápase s Ústím dávají naději, že po počátečních rozpacích jsme konečně vykročili správným směrem a naše hra i příprava dostanou rostoucí tendenci, která posune mladší dorost Alpiqu do vyšších pater extraligové tabulky, kam bezesporu patří.