Ačkoli uplynulý víkend patřil hlavně áčku a mladšímu dorostu, kteří zdárně dokončily své čtvrtfinálové série, ani starší žáci nezůstali pozadu. V souboji o první místo v tabulce základní části přivítali na jaře neporažený Most a potřebovali v obou utkáních uspět. To se podařilo a nedělní dohrávka s Hostivaří už byla pouhou třešničkou na dortu.

Z obou těžkých zápasů s vedoucím Mostem byl náročnější ten první. Alpiq od počátku tlačil a chtěl urvat vedení, ale Most dobře bránil a Bohuslav v jeho bráně stejně jako v podzimních zápasech postavil zeď. Ačkoli byl Alpiq lepší, o to nebezpečnější byly ojedinělé brejky Mostu. Při jednom z nich si skvěle hrající Teinitzer, který byl všude, zachraňující situaci dva na jednoho málem srazil nahrávku do vlastní branky, ale Dan Vlasák ukázal, že se mu včas vrací forma a jistota, kterou oplýval v závěru minulé sezóny. Po dvou bezbrankových třetinách bylo jasné, že se zápas odehraje v duchu, kdo dá góla vyhrál, podobně jako tomu bylo na podzim v Mostě. Štěstí tentokrát sedlo na toho, kdo mu šel více naproti, a to bylo Kladno. Již v úvodu se po individuální akci prosadil famózní Šimon Míka a poslal Středočechy do vedení. Most dostal šanci v závěru. Na trestnou lavici putoval za hákování Hajn. Severočeši si vynutili tlak i pár slibných šancí. V závěru přesilovky se podařilo Kladnu vyhodit. Trenéři ( konkrétně já ) se koukli na hodiny a zjistili, že z Hajnova trestu zbývají vteřiny. Zařvali tedy z plných plic na Teinitzera ( i když on tvrdí, že mi neslyšel a šel tam automaticky ):“ Teiny, budem plný, vysuň to, forčekuj“ Teiny to vysunul, zachytil zoufalou rozehrávku mosteckého beka na útočné modré a neuvěřitelně tvrdě a přesně rozťal gordický uzel. Nádherný gól byl korunou za famózní výkon tohoto zlobivého hráče, který si s blížícím koncem sezóny, začíná uvědomovat svou skutečnou roli a potřebu pro tým. Zoufalí Mostečtí ještě zkusili power play, ale další borec, jehož ribano se dalo po zápase ždímat, Šimon Míka, brzy po buly, utekl všem a dal soupeři ránu z milosti.

Na druhém zápase jsem chyběl a děkuji kolegům Tůmovi s Klímou, že jej bravurně okoučovali. Zápas prakticky rozhodla branka Teinitzera již v 10. sekundě. Pak Most již zápas jen dohrál a Kladenští postupně přidali další branky, přičemž skvělou formu prokázal i další gólman Keimar.

Po skvělé sobotě bylo ještě potřeba zvládnout nedělní dohrávku s pražskou Hostivaří, která se krčí u dna tabulky. Po těžkých bojích už tak oslabený tým přišel ještě o Fenyka s Černohorským, ale zase mu zdatně pomohli Haisman s Knoblochem, kteří vypomáhali v sobotu dorostu v Brně při cestě za dorosteneckou medailí. Při vší úctě k sympatickému pražskému klubu, neměl absolutní šanci pomýšlet na alespoň přijatelnou porážku. S chutí hrající domácí již v úvodu uklidnil Ladislav Chobotský, který pálil minimálně stejně dobře jako Kateřina Kůrková v Pekingu a ve volném tempu si Kladno dokráčelo ke dvěma dvouciferným výhrám, přičemž hlavně v prvním utkání se trefili i ti, kteří již možná v životě branku netrefí. Ještě se zastavím na chvíli u Kuby Teinitzera, z něhož mám v poslední době opravdu velkou radost. Před prvním zápasem s Hostivaří těsně po předzápasové rozcvičce a těsně předtím než se šlo rozchytat gólmany si neodpustil ironickou poznámku na hráče, kteří se rozcvičovali ne zrovna dvakrát zodpovědně ve stylu: „Klidně se na to vy….., vždyť jsou jenom poslední.“ Tomu říkám zodpovědný a profesionální přístup od našeho zastupujícího kapitána a za sebe mu děkuju a říkám:“Dobře ty.“ Čekají nás poslední mače a pak hurá na vyřazovací boje, kde bude každá ztráta draze vykoupena, a každé podcenění se nám vrátí zpět jak bumerang. Já děkuji chlapcům za skvělý víkend, skvělou reprezentaci a doporučuji všem, aby si ještě jednou přečetli mou poslední větu z referátu, který jsem psal po zápasech s Ústím.