Starší žáci dokončili svou sezónu na 6. místě v republice. Po nadějných výkonech, které předvedli v semifinálové skupině v Ústí nad Labem, odkud zaslouženě postoupili do finálové osmičky, na ně ve finále na Palmovce nedokázali navázat a zcela zaslouženě skončili letos bez medaile. Ostudu určitě neudělali. Dokázali navázat na sérii úspěchů z minulých let ( čtyřikrát postup mezi nejlepší za posledních pět sezón ). Týmy, které nakonec válčily o zlato, se však prezentovaly kvalitnějšími výkony než Alpiq, který bohužel na víc neměl.

Vše začalo optimisticky. Alpiq sice nezvládl poslední dvojzápas základní části s Vlašimí a skončil díky tomu na druhém místě v základní skupině, ale v semifinálové skupině v Ústí předvedl výborný výkon a zaslouženě postoupil do bojů o nejcennější kovy. Skupina byla obtížná. Kromě domácích, které tradičně tlačili místní rozhodčí, čekal mistr z posledních dvou let Vsetín, dále Pardubice a Plzeň. Tedy tradiční hokejbalové bašty, kde se léta dobře pracuje s mládeží, i když Vsetín to dělá trochu jinak.

Na úvod čekala Plzeň. Druhý tým regionu západ, vedený šikovným Ulmem, si však vůbec neškrtl a dostal nálož 8:1. Alpiq bavil skvělým kombinačním hokejbalem a vstoupil do turnaje lépe než si představoval. V posledním sobotním utkání čekal favorit ze Vsetína, který sice postoupil s odřenýma ušima díky koeficientu, ale díky tomu, že se tradičně posílil o nejlepší vsetínské hokejisty, se rázem zařadil k favoritům. Kladenští, namotivováni silným soupeřem, se nezalekli a odehráli perfektní bitvu. Ujali se brzkého vedení 2:0. Soupeři se podařilo do třetiny snížit a na začátku druhé vyrovnat. Kladno opět strhlo vedení na svou stranu, ale Valachům se podařilo zápas otočit. Ve skvělé koncovce, kdy kladenští hráči padali na hubu, přišlo zasloužené vyrovnání Prokopa, který přijel na pomoc z pražské Palmovky, kde ve finále pomáhal mladším žákům a přijel se skvělou formou. Rozhodčí však věnovali Valachům devátou přesilovku, ve které necelé dvě minuty před koncem přece jen urvali vedení na svou stranu. Nikdy jsem kvůli rozhodčím nebrečel, ale utkání řídili fakt necitlivě. Kladenské fauly se písknout daly, ale na druhé straně to Vsetínským procházelo. Zápas se hrál v ohromném tempu a byl plný osobních soubojů. Soupeři si nedarovali nic. Oba týmy hrály dost tvrdě, ale ani jeden záludně. Poměr přesilovek však byl 9:3 pro Vsetín, a to je moc. Někteří valaští hráči spolu mohou kombinovat naslepo a z devíti přesilovek tři využili. Troufám si tvrdit, že kdyby byl poměr vyloučených stejný, Kladno by Vsetín přejelo. Po sobotních výsledcích navíc bylo jasné, že v případě druhého kladenského vítězství by cesta k postupu pro domácí vedla jen přes Vsetín a to by byla pro Ústí Mission Impossible, takže díky úspěchu Vsetína zůstaly i na neděli všechny týmy ve hře. V neděli ráno čekal Kladenské právě domácí tým. Tomu opět připískávali rozhodčí a díky šťastnému vlastenci se dostali do vedené. Hráči Alpiqu však hodně chtěli, a přestože svítil výsledek 1:0 i po dvou třetinách, otočili zápas. Rozhodčí se totiž konečně odvážili písknout ve 3. třetině první přesilovku pro Kladno, a Prokop ji brzy využil. Vzápětí Alpiq přidal další dvě branky a bylo hotovo. V možná nejlepším zápase sezóny se ukázala kladenská síla. Přetože hráči věděli, že v případě druhé prohry již nebudou mít postup pouze ve svých rukou, nevzdali se a stále věřili. Odměna v podobě tří branek byla naprosto zasloužená. V posledním zápase již o nic nešlo a Alpiq zakončil ústeckou jízdu tenisovým kanárem, který si odvezl sympatický, ale bohužel i poslední tým z Pardubic.

Do finále byly k Alpiqu nasazeny týmy Dobřan, Poličky a Karviné. Na úvod čekaly Dobřany. Tento tým vyhrál základní část skupiny západ, ale náš tým jej dokázal porazit v přípravném zápase, který si domluvil těsně před rozhodujícími boji jako generálku. Dobřany navíc do finále postoupily s odřenýma ušima, a proto všichni čekali, že naváže-li Alpiq na výkony z Ústí, mohl by to být na rozjezd ideální soupeř. Alpiq však navázal na svůj výkon tak maximálně prvních pět minut utkání. Na soupeře vlétl, ale rychlý gól nedal. To se naopak povedlo Západočechům a Alpiq se vytratil. Kladenské akce byly bezzubé. Hrěči hráli na schovávanou a nemohli na nadšeně a s chutí hrající Dobřany najít recept. Ve druhé části se podařilo vyrovnat po akci Šimona Míky, ale bohužel jasně nejlepší kladenský hráč ve finálových bojích si posléze i vybral svou jedinou slabší chvíli v sezóně a při založení útočné akce se mu zasekl míček na tom nejblbějším místě na place ve vlastním pásmu a dobřanský útočník se nemýlil. Projev Kladna se poté zhoršil dvojnásob. Místo vyrovnání hráči kupili chyby a nechali v zápase vykoupat výborného Krpelána v brance, který sice dost branek chytil, ale nezabránil dalším třem dobřanským trefám, které zaokrouhlily účet utkání na 5:1.

V druhém utkání čekala Polička, papírově nejslabší účastník skupiny, který navíc v prvním zápase dostal naloženo od Karviné. Kladenští se sice nahecovali, ale prezentovali se stejým výkonem jako proti Dobřanům. Opět prohrávali, což je srazilo dolů. V přesilovce sice vyrovnal Arlt, ale to bylo vše. Naštěstí v kladenské brance čaroval tentokrát Vlasák a další branku nepustil. Došlo na penalty, ve kterých kraloval kapitán Fenyk. Brankáře Poličky překonal ve druhé sérii, ale ačkoli se jednou trefil i kapitán Východočechů, došlo na rozhodující čtvrtou sérii Kdo s koho. V té se opět představili oba kapitáni. Uspěl jen ten kladenský a dal tak výborným fanouškům jediný důvod k radosti v pochmurném deštivém pátku.

V sobotu ráno čekal v posledním zápase skupiny favorit Karviná, která si v pátečních zápasech již dopředu zajistila první místo ve skupině a jistý postup do semifinále. Kladenští naopak věděli, že v případě porážky musí čekat jak dopadne zápas mezi Dobřany a Poličkou, protože poslední ve skupině hrál pouze zápas o sedmé místo, a druhý s třetím šli do čtvrtfinále. Kladno paradoxně sehrálo s Karvinou, která nakonec celý turnaj vyhrála, své nejlepší utkání. Sice se opět nezmohlo na víc než jeden gól, ale skvělý týmový výkon, nasazení a opět výborný brankář, tentokrát Keimar, byly hlavními kameny k cenné remíze 1:1, kterou navíc opět Fenyk proměněnou penaltou umocnil na druhou. Po dvou penaltových výhrách skončilo Kladno ve skupině třetí a odpoledne čekal ve čtvrtfinále druhý tým ze skupiny B Opava.

Opava určitě nepatřila k nejžhavějším favoritům turnaje a zdálo se, že kladenský tým páteční krizi zažehnal, ale nebylo to tak. Opakoval se stejný scénář. Brzký gól, křeč, nemohoucnost, beznaděj. Kladenští nedokázali dostat soupeře pod trvalejší tlak. V obraně byli nedůslední, v útoku bezzubí. Opava hrála nadšeně, na hranici možností. Kladno k ničemu nepustila a po výsledku 3:1 zaslouženě postoupila do semifinále.

V neděli již Kladenští přijeli na Palmovku jedinému utkání o celkové páté místo. Sice o nic nešlo, ale i tak se motivace dokázala najít. Čekala nás totiž Vlašim, se kterou jako jedinou máme letos negativní bilanci, kterou jsme mohli zvrátit. Hlavní, ale byla, že z výjimečného ročníku 96 hrálo přes deset hráčů svůj poslední zápas za starší žáky. Kluci se určitě chtěli rozloučit s trenéry i rodiči se větší slávou, ale nepovedlo se. Krize měla trvalejší ráz a Vlašim po boji vyhrála 3:2. Napíšu-li, že jediným pozitivem bylo, že Kladno zdvojnásobilo svůj dosavadní střelecký průměr, zní to jako černý humor. Devadesát šestky se neloučili nedůstojně, ale asi i oni si to představovali jinak. Jediný, kdo by snesl přísnější měřítko byl Míka, Fenyk a Vlasák s Krpelánem. Ostatní neprodali vše, co v nich je a v kladenském týmu nejvíc bojovali spíš mladší žáci Kubík s Prokopem. Ještě si zaslouží zmínit další gólman Jarda Keimar, který je ročník 97. V semifinálovém i finálovém turnaji jsme otočili tři gólmany, což je kumšt, avšak všichni předváděli nadstandardní výkony a zasloužili si chytat. Bylo těžké najít jasnou jedničku, byl to Paridův soud. Od géček bylo skvělé, že ať jsme se rozhodli pro kohokoli, začapal perfektně. Klukům možná z určitého úhlu pohledu uškodilo, že nebyli tak zapřažení, ale myslím, že rozhodnutí, jež jsme jako trenéři udělali, bylo nejsprávnější.

Použiji-li paralelu. Tým starších žáků Alpiqu Kladno připomínal nadupaného Bavoráka, kterému se před koncem cesty zadřel jeden z válců. Sice to byl stále Bavorák, ale začaly ho předjíždět lepší škodovky a oply.

Tento tým byla radost koučovat a na spoustu hráčů budu rád vzpomínat. Byli jsme dobrá parta již od srpnového soustředění. Trochu nás rozhodilo, že jsme se nesešli skoro na žádný zápas ve stejné sestavě, ale troufám si tvrdit, že každý hráč chodil na tréninky a zápasy natěšen a rád nejen kvůli vítězstvím, kterých bylo kolem čtyřiceti a brankám, kterých bylo přes tři sta, ale i kvůli partě a kamarádům. Všem, kteří odchází, přeji, ať mají nadále z nejlepšího sportu na světě stejnou radost jako doteď.